Co je to vlastně teritorium? Nejdříve začnu tím, co teritorium není: rozhodně to není nějaké přesně vymezené území, jehož hranice by byly pevně stanovené a neměnné. Teritorium můžeme chápat jako území, na kterém se nacházejí členové jedné smečky a které je vyznačeno pachovými značkami.
Jak jsem již naznačil, teritoria nejsou pevně stanovená. Mohou se překrývat, mohou mezi nimi být mezery a mohou být již opuštěná. Jejich velikost je ovlivněna početností a druhy kořisti, počtem a vlastnostmi vlků ve smečce, povahou terénu a jinými faktory. Teritoria mohou měnit tvar a velikost podle sezóny (obzvláště v období rození a výchovy mláďat či v zimě). Vlci samotáři dokonce nemají teritorium žádné. Nejlépe rozeznatelná teritoria mají vlci žijící v lese, kteří loví málo migrující kořist. Naopak tundroví vlci nemají stálé území. Na jednom místě se zdržují pouze v období výchovy mláďat. To je způsobeno tím, že loví kořist, která neustále migruje a oni musí, hlavně v zimě, migrující stáda sledovat. Mohou ale zůstat na jednom místě i několik týdnů, pokud se tam nachází dostatek kořisti.
Teritorialita je velmi užitečná věc - zajišťuje totiž, aby počet jedinců v oblasti nepřekročil počet, který se tam může uživit. Každá lidmi nenarušená krajina kde vlci žijí je rozdělena na omezený počet revírů. Čím méně zvěře v oblasti je, tím jsou revíry větší a je jich méně, tím pádem se v oblasti vyskytuje méně vlků. Naopak když je zvěře dostatek, jsou revíry menší a je jich více, což znamená více vlků v oblasti.
V letním období lze teritorium rozdělit na tři části: domov I. řádu, domov II. řádu a lovecký revír.
Doupata vlci zakládají v době rozmnožování. Rodí a vychovávají v nich mláďata.
Těhotná vlčice dokončuje budování doupěte již tři týdny před narozením mláďat. Vlčice a ostatní členové smečky mohou vybudovat několik doupat. Ta mohou být jak blízko u sebe, tak třeba i patnáct km vzdálena.
Většina doupat jsou díry vyhloubené v písčité půdě. V tundře bývají doupata zakládána v eskerech (nánosy písku a štěrku vytvořené říčkou vytékající z ledovce).
Vlci také mohou místo budování nového doupěte rozšířit doupě vytvořené jinými zvířaty, většinou liškami.
Doupě bývá často umístěno vysoko v prudkém svahu blízko vody a s nezakrytým výhledem na široké okolí. Výhled ovšem není to nejdůležitější - mnohem důležitější je dobrý odtok vody z výše položených míst.
Vstupní otvor má v průměru 35 – 63 cm a bývá oválný. Za ním následuje tunel, který může být stejně velký, většinou však bývá větší, dlouhý zhruba 1,8 – 4,3 m. Tunel je zakončen kulatým prostorem kde leží mláďata. Tento prostor vlčice úzkostlivě udržuje v čistotě.
Jedno doupě může mít i několik vchodů a před hlavním vchodem bývá hromada vyhrabané zeminy.
Pokud vlci nejsou donuceni doupě opustit, používají ho i několik let po sobě.
Během jedné sezóny často vystřídají několik doupat, přičemž mohou mláďata stará pouze pár týdnů přesouvat až na několikakilometrové vzdálenosti.
Mláďata opouštějí doupě většinou ve věku 8 až 10 týdnů.
Tím je prostor okolo doupěte, který alfa samec označkoval močí. Do tohoto prostoru je cizím vlkům zakázán přístup.
Tato oblast je mnohem větší než domov II. řádu, zde si vlčí smečka opatřuje potravu. Jeho velikost je závislá na dostupnosti potravy a konkurenčním tlaku ostatních smeček. Velikost také ovlivňují jiné faktory, jako dostupnost vodních zdrojů a množství úkrytů v krajině.
Jako úkryty jsou využívány různé prolákliny, křoviny a místa s hustou vegetací. Na těchto místech vlci odpočívají a zakládají doupata, ale nikdy zde neloví.
V lesnatých oblastech s dostatkem potravy je lovecký revír velký pouze několik desítek km2, ale v pustinách může mít rozlohu až 1300 Km2.
K označení svého revíru používají vlci především zvukové signály. Tímto signálem je skupinové vytí smečky před odchodem na lov. V zimním období se takto rozdělují revíry pouze na jednu noc, proto v zimě vlci vyjí mnohem častěji než v létě.